Šárka Drahošová
To, že potřebujeme domov pro seniory, není otázka k diskuzi, ale fakt. V současné době se nám nedostává minimálně sto šedesáti lůžek.
Proto nám zástupce radnice 18.1. na veřejné debatě prostřednictvím najatých poradců představili několik možností. Tyto byly od prodeje pozemku na vybudování čistě soukromého, komerčního domova pro seniory až po možnost, že domov zbuduje a bude provozovat magistrát Hl.m. Prahy.
Magistrátem zbudovaný domov by byl finančně dostupný, tedy s dotovanými lůžky, na které by měl člověk s průměrným důchodem a příspěvkem na péči možnost dosáhnout. Při realizaci soukromého domova by se jednalo o zařízení, kde by bylo nutné pro ubytovaného platit cca 25 000 měsíčně plus příspěvek na péči, ale výjimkou nejsou ani ceny vyšší.
Finančně dostupná lůžka pak byla označována ze strany radnice a poradců jako lůžka sociální, jako by lidé, kteří celý život pracovali a nyní pobírají řádný starobní důchod, byli nějaké sociální případy. Pokud je sociálním případem každý, kdo si nemůže dovolit dát za bydlení 25 – 50 000 měsíčně, tak nám to procento sociálních případů v zemi poněkud vzroste, nemyslíte? (Jako příklad zařízení, jemuž podobné by zde mohlo vyrůst, byl uveden Domov Sue Ryder, ve kterém jsou celkové náklady na péči o člověka 50 000 měsíčně.)
Jedna z přednesených variant byla zbudovat komerční domov pro seniory výměnou za vytvoření 15-20 finančně dostupných lůžek, které by investor cca po dobu deseti let dotoval, a to výměnou za pozemek.
Všechny varianty byly sice předneseny jako alternativy a ne hotová věc, ale i tak z celé debaty jasně plynulo, že se radnice přiklání k variantě této.
Zástupce radnice se netvářil, že by možnost zbudování finančně dostupného domova byla příliš reálná. Její prosazení je pro radnici prostě složitější.
Také byl vznesen argument, že by v tomto případě domov sloužil všem obyvatelům Prahy. V tom po pravdě problém není. Spousta obyvatel dvanáctky by si sem jistě ráda umístila své rodiče, aby jim byli nablízku, a stejně tak by odsud mohli odejít blíž svým rodinám ti, kteří je mají v jiných částech Prahy. I tak je jasné, že by zde bylo ubytovaných podstatně více než 20 obyvatel Prahy 12.
Problém je v tom, že finančně dostupných lůžek je nedostatek v celé Praze. Co tedy může udělat člověk, který potřebuje finančně dostupný domov okamžitě? Má šanci získat místo mimo Prahu. Jak je možné, že pražané nemají přístup k péči, když jiné kraje našly finance, aby zbudovaly a provozovaly dostupné domovy seniorů, které mají místo dokonce i pro nás?
Je to problém Prahy jako celku, který může vyřešit zase pouze město Praha. Kdyby řešení leželo ve zřizování komerčních domovů, žádný problém už bychom neměli.
Ptáme se tedy:
Co vyřeší další komerční domov, zvláště když se v Modřanech v nejbližší době už jeden začne stavět?
Co vyřeší 15-20 finančně dostupných lůžek, když je jich v tuto chvíli potřeba minimálně 160 a tato potřeba se bude výrazně zvyšovat?
A proč postavit komerční zařízení na jediném podle radnice možném místě? Aby pak nebylo kde postavit dostupný domov, který skutečně potřebujeme?
Nabízí se otázka, proč se radní tolik snaží protlačit řešení, které ve skutečnosti opravdové řešení výrazně komplikuje a zdražuje.
Jeden z účastníků debaty podotkl, že domov seniorů ještě nestojí právě proto, aby to nemuselo dopadnout takhle.
Další věcí je plánované umístění domova seniorů. Oblast ulice Nikoly Vapcarova je krásným přírodním parkem, kam chodí venčit pejska i leckterý senior. Do skateparku na zdejším starém basketbalovém hřišti se v sezóně sjíždějí desítky dětí denně na kole, koloběžce či skateboardu. Toto místo skvěle slouží veřejnosti a je pro nás podstatným přínosem. Na sídlišti je vysoká koncentrace lidí a k udržení kvality života je třeba, abychom si zde udrželi zeleň a životní prostor. Zhušťování zástavby a zrušení tak cenného a jedinečného místa by byl krok velmi špatným směrem. Toto místo by mělo zůstat zachováno v podobě městské zeleně.
Chceme zde žít, nechceme muset odjíždět žít jinam.
Pro záměr stavby by se jistě dala využít již existující nevyužívaná budova, nebo místo, kde něco stálo a už nestojí. Pokud by takové místo skutečně nebylo k dispozici, postavte domov seniorů někde na okraji zástavby, jen nezahušťujte tu stávající.
Ze strany radnice padl argument, že získat peníze od magistrátu není snadné. Pokud, milí radní, upřednostňujete snadné povolání, nikdo vám nebrání si takové zvolit. Nyní je ale vaší profesí hájit zájmy nás, občanů Prahy 12 a prosazovat pro nás výhodná a skutečná řešení problémů.
Takže, pěkně prosíme, jen do toho, potřebujeme domov pro seniory dotovaný magistrátem v kapacitě alespoň 160 míst a jak jste sami podotkli, spěchá to! Zároveň bychom potřebovali zachovat kvalitu života, tedy využívaný životní prostor a zeleň. Věříme, že snaha a profesionální přístup přinese potřebné ovoce, tak jako v případě peněz, které magistrát poskytl na stavbu nové radnice.
Napište na radnici svůj názor! E-mail: boublik.zbynek@praha12.cz